Když hudba léči, aneb co je to MUZIKOTERAPIE?

"Muzikoterapie je dlouhodobé, systemické, plánovité a kontrolované použití hudby k terapeutickým účelům. Patří mezi tzv. umělecké terapie, které umožňuje skrze umělecký prostředek, např. hudbu neverbální vyjádření a komunikaci. Základním nástrojem v muzikoterapeutickém procesu je hudba sama a její rozmanité prvky a podoby. Mezi často využívané techniky patří např. práce s rytmem, dynamikou, tichem, melodií, se zvuky, s hlasem, s tělem. Často se setkáme také s poslechem hudby, relaxací při hudbě, hudební kompozicí, apod. Jedním z hlavních nástrojů muzikoterapie je improvizace, která zprostředkovává bezprostřední prožitek často vedoucí k důležitým uvědoměním, k propojení našeho vědomí s nevědomím a přináší tak možnost přiblížit se více naší spokojenosti, uvolnění". (citováno ze stránek CZMTA)

Cílem muzikoterapie není hudební výkon, ale hudební prožitek, který směřuje k předem stanovenému cíli, který byl dohodnut mezi terapeutem a klientem, popř. zástupci klienta.

Muzikoterapie je odborně vedený terapeutický přístup, který využívá hudbu, zvuky hudebních nástrojů a hlas k podpoře rozvoje, kompenzaci omezení, reedukaci i k dalším cílům podle individuálních potřeb klienta. Výzkumy ukazují, že hudební podněty – ať už v aktivní formě (tvorba a improvizace), receptivní formě (poslech), nebo jejich kombinaci – působí na různá mozková centra a mohou ovlivňovat široké spektrum funkcí.

Hudba v rytmicky zvolených strukturách může podporovat koordinaci pohybů a motorické dovednosti, což se využívá například při rehabilitaci po neurologických onemocněních. Zároveň stimuluje limbický systém, tedy centra emocí, a umožňuje vyjádřit či znovu prožít různé emoční zkušenosti. Aktivace autonomního nervového systému může přispět k relaxaci, zpomalení dechové frekvence a celkovému zklidnění organismu.

Muzikoterapie probíhá pod vedením kvalifikovaného muzikoterapeuta v bezpečném prostředí, kde jsou respektovány jak indikace, tak i možné kontraindikace. V domácím prostředí lze některé muzikoterapeutické principy využívat podpůrně – například k posílení vztahu mezi rodičem a dítětem, k navození pozornosti a aktivizace, nebo naopak ke zklidnění a usnadnění odpočinku.

Díky své auditivní podstatě a možnostem neverbálního vyjádření prostřednictvím hudby představuje muzikoterapie vhodný umělecký terapeutický přístup pro klienty se specifickými vzdělávacími potřebami, zejména pak se zrakovým či kombinovaným postižením, kde zvuky patří mezi hlavní komunikační kanál.

Při práci s hudbou (i prostřednictví nahrávek) je vhodné postupovat citlivě: nabízet zvuky a hudební nástroje postupně, bez tlaku na výkon. Tím se předchází přetížení či nadměrné stimulaci a dítě má možnost si hudební podněty "osahat" vlastním tempem.

Co vše se dá muzikoterapií podpořit? (ze stránek czmta)

• zdravé sebevědomí a sebepojetí; • komunikaci a porozumění; • fungování nervového systému; • koordinaci; • koncentraci; • emoční stabilitu; • sociální interakci; • motorické funkce; • kognitivní funkce; • logopedický proces; • odbourání stresu; • harmonizaci; • kreativitu a spontaneitu; • zklidnění a uvolnění; • psychomotorické funkce; • poúrazovou rehabilitaci; • spolupráci a vztahy celkově; • nastavení funkčnějších vzorců chování; • a spoustu dalšího.

Další zajímavé informace např. o Muzikoterapii v těhotenství, v Neonatologii, apod. zde.

Poprvé u terapeuta

Struktura a forma celého procesu se tvoří každému "na míru" abychom naplňovali zvolený terapeutický cíl.

Nejlépe po třech setkáních na základě terapeutovy diagnostiky z pozorování klienta v různých hudebních i nehudebních situacích se vytváří kontrakt a stanovují se krátkodobé i dlouhodobé cíle.

• Terapeut volí vhodné postupy, metody a formy terapie. Sestavuje terapeutický model vytvořený na "míru" dle možností a schopností klienta.
• Vede záznamy po každé terapii tak, aby byla dodržena návaznost.
• Před prvním setkáním je třeba vyplnit kartu klienta, kterou vyplňují zástupci, kteří uzavírají kontrakt o muzikoterapeutické péči pro klienta.

Minimálně po 3 – 5 setkáních je vhodné určit, zda je klient do muzikoterapeutického procesu indikován a bude tedy tento přístup pro něj i v kombinaci s jinými terapiemi vhodný a přínosný.

Je třeba respektovat individualitu a možnosti každého, kdo do terapie vstoupí.

Pro muzikoterapii nemusí mít klient žádné dřívější hudební vedení. Jde tu primárně o nehudební cíle, které jsou v terapeutickém prostředí ty zásadní.